Dlouhověkost ve vztahu k sobě samému

Teď s vámi proberu problematiku dlouhověkosti poněkud neotřelým způsobem.

V určitých situacích jsou totiž vaše buňky „v pohodě“, což pro vás znamená život s nízkou pravděpodobností zdravotních problémů a vysokou pravděpodobností delšího života.

Pohodový stav vašich buněk je jištěn mnoha regulačními mechanismy, které studují přírodovědné obory jako molekulární biologie.

Ale jsou situace, při kterých buňky ztrácejí své regulační mechanismy bytí v pohodě a začínají „blbnout“, třeba se zvrhávají do nekontrolovatelného dělení.

Protože na jedné straně máte moudrost, která je nahuštěna v každé buňce a na druhé straně máte svůj život, který je mnohdy ve vleku vašich nálad, návyků, životního prostředí, myšlenek vašich či myšlenek jiných lidí.

Regulační mechanismy buněk tak nejsou ovlivňovány jen něčím matným, ale i vašim celkovým nastavením mentálním.

Buňky si získávaly moudrost v průběhu miliard let vývoje, člověk je oproti nim děsně mladý a v zásadě nemoudrý.

Ale můžete začít studovat principy, na nichž buňky našeho mnohobuněčného těla fungují, což vám může pomoci ke zmoudření.

Můžete si vzít ponaučení z moudrosti buněk.

V kostce 7 pilířů moudrosti buněk a zároveň základů dlouhověkosti:

1. Buňky se neizolují hradbami, ale spolupracují.
2. Buňky nečekají, až je někdo začne léčit v duchu doby, ale mají samoléčící schopnost.
3. Buňky potřebují neustálou výživu.
4. Buňky nestagnují, ale neustále jsou v činnosti. Při stagnaci zanikají.
5. Vnitřní svět buňky je vždy v rovnováze s vnějším světem.
6. Buňky včas detekují toxiny a odstraňují je, skrze spolupráci vyšlou signál k akci.
7. Zánik buňky není žádné drama, ale nutnost v zájmu zachování harmonického celku.

Buňky moudré, mysl sobecká

Buňky spolupracují a nikdy nejsou v izolaci.

My lidé zatím spolu soutěžíme, hromadíme a prosazujeme si svou. Hlavně se nevěnovat „cizím“, neztrácet energii s pro nás neužitečnými lidmi, pozornost a péči věnovat hlavně sobě a ještě tak snad své rodině.

Buňky to mají jinak, pakliže má naše tělo být zdravé.

Buňky spolupracují, nežijí na úkor jiných buněk a spotřebovávají jen to, co právě teď potřebují.

Buňky nehromadí.

Když se začnou některé buňky chovat jinak, tělo se dostává do průšvihu.

Všichni asi víme, jak se chová rakovinná buňka: Chce neustále hromadit, rozmnožovat se, spotřebovávat obrovské množství energie na úkor ostatních buněk a hlavně nikdy neumřít. Nakonec umře o to dříve, neb bez léčby zabíjí celé tělo.

Rakovinná buňka je tedy jakýmsi „odporným skrblíkem“, který nakonec zničí celé tělo a nedojde jí, že s celým tělem nakonec předčasně zanikne i ona.

Klíčem k vašemu spokojenějšímu a delšímu životu je tak, krom mnoha jiných faktorů, váš zájem o druhé a spolupráce s nimi

Na úrovni buněčné je faktorem vedoucímu ke zdravější dlouhověkosti bezchybná komunikace mezi buňkami, která vede ke spolupráci.

Klíčovým slovem ve vztahu k dlouhověkosti je tedy altruismus

Neviditelné stránky spojení mysli a těla mají fyzické důsledky.

Buňky vědí, kdo jste a jakou máte motivaci. Vaše buňky tedy vědí, jedete-li v módu hamižného sobce nebo spolupracujícího altruisty.

Jenže přechod od egoistické sebestřednosti ke společenskému altruismu je náročný proces.

Existuje pár kroků, které i tomu největšímu sobci ukáží krásy altruismu.

Přechod od sebestředného egoisty k altruistovi se dá vyjádřit následujícími větami:

• Chci být přijímán od ostatních, líbí se mi, když mě mají rádi.
• Jenže, když budu všechnu pozornost sulcovat pro sebe, tak mě ostatní nebudou přijímat a nebudou mě mít tak rádi.
• Společně toho dosáhneme více, než dosáhnu sám. Společně sdílená radost je silnější než prchavé dělání si radosti pomíjivými věcmi.
• Zjišťuji, že dávat pozornost druhým vůbec nebolí, mohu dávat a ještě z toho mám dobrý pocit.
• Při dávání cítím, že zároveň dostávám (přijetí a lásku druhých).
• Čím víc mám, tím více dávám.
• Čím víc dávám, tím je mi lépe, dostávám smysl, pocit naplnění.
• Nejvíce dávám, když dávám sám sebe.
• Poznávám, že láska vyvěrá ze štědrého nastavení, srdce či duše, štědrost přináší nejhlubší propojení a lásku.

Není to jednoduché, někteří lidé toto nepochopí do konce života. Ba co více, ani je to nenapadne vyzkoušet.

Důležitý je příjemný pocit z navazování a udržování vztahů, dávání pozornosti druhým, což je to základní, co vytváří poklidnou a spokojenou společnost schopnou čelit mnoha krizím a peripetiím.

Proto nejenom pro váš vlastní život a dlouhověkost je spolupráce buněk na úrovni těla a bytostí na úrovni společnosti naprosto zásadní.

Spolupracující, altruistická společnost není extremistická. Vyvíjí se směrem k harmonii.

Na úrovni každého z vás můžete začít první krok tím, že se zamyslíme nad zde vyřčeným a zkusíme se dát na cestu od sobce k altruistovi.

Ivana Kyselková

PROHLÁŠENÍ O ODPOVĚDNOSTI